Ačkoliv EXORCIZPHOBIA existuje takřka sedm let, do širšího podvědomí pronikla až předloni. V létě si kytarista Tomáš Skořepa zahrál na Spika Cassidyho v řadách D.R.I. na Obscene Extreme, na podzim pak kapela předskakovala legendární brusce Wehrmacht a posléze i dalším nářezníkům Bonded By Blood. Z výčtu zahraničních kapel je asi jasné, jakému žánru se EXORCIZPHOBIA věnuje...
Návrat thrash metalu na metalové výsluní asi čekal málokdo, a když už, tak od veteránů žánru. Ale on tenhle styl chytil i nemálo mladých a právě EXORCIZPHOBIA je ukázkovým případem – parta náctiletých kamarádů začala přehráváním coverů Metalliky nebo Judas Priest a postupně se dopracovala k thrash metalu typickému pro osmdesátá léta minulého století, do kterého s citem přimíchává hardcore. A taky se výrazně odlišuje od většiny tuzemských thrashových part. Čím?
- rozhodla se pro angličtinu;
- zpěv převládá nad křikem, řev chybí úplně;
- nebojí se legrace;
- sází na melodie, nikoliv na zběsilý nářez.
Přiznám se, že mi je tvorba trutnovských mládežníků hodně sympatická. Nejde sice o žádnou bombu a na tuzemské stylové leadery to zatím nestačí (mají je na trikách), ale našlápnuto mají tou správnou nohou. A hned s ní skočili na skateboard (úsměv) a v prvním songu vyzývají: "Let´s skate!" Tempo není nikterak závratné, kytary stylově kvílí, bicí jsou vcelku střídmé a zpěv čistý – Tomáš má specifickou barvu hlasu a i díky jeho projevu je EXORCIZPHOBIA jasně odlišitelná od davu dalších thrashovek. A než se posluchač naděje, je tu svižná a o poznání vážnější hitovka Questions, která se prakticky dělí na tři části – základ, refrén a "provolání". A do třetice všeho dobrého – Something Is Wrong se rozjíždí pomalu, ale ve svižných tempech je to zase typická EXORCIZPHOBIA... Poslouchá se to příjemně, jen je to holt pořád tak nějak podobně, byť třeba o něco pomaleji, zato s dlouhým vyjícím sólem.
V podobném duchu plyne celá nahrávka, dvakrát ji "naruší" krátké instrumentálky, přičemž ta druhá, Cave Of The Ancients, je většinu hracího času od thrashe na hony vzdálená a prostor v ní dostává pouze vybrnkávání na kytarku; z ničeho nic to sice pánové brousí dravě a drtivě, ale jen chvíli... Trochu zbytečné mi přijde použití úryvku z filmu Marečku, podejte mi pero – a i když Hujer vždy pobaví, tady mi smysl trochu uniká...Kdyby třeba text navazující písně sršel vtipem na podobné téma, ale on je bojovný a vyzývá k boji za lepší život... Závěr pak patří hříčce Beer And Weed, přerušené několikavteřinovým tichem, po němž následuje "projev" evidentně způsobený požitím "beer and weed" v množství větším než malém. (smích)
Suma sumárum – velmi příjemné retro se vším, co k tomu patří, tedy:
- s pestrobarevným obalem, na němž nechybí nějaké to chemické nebezpečí a mrtvolka;
- se zubatým logem;
- s fotkou kapely jak z roku osmdesát pět;
- s typickým "udělej si sám" přístupem – o jednoduchý obal se komplet postaral basák.
A mně to všechno přijde naprosto v pořádku, ani ten trochu chudší zvuk mi ve finále nevadí (aspoň není přehnaně prohnaný kopresory a po dlouhé době si zesilovač užil dobrých 20 % výkonu), protože tahle nahrávka je prostě zábavná.
Johan,
[You must be registered and logged in to see this link.]
Předmět: EXORCIZPHOBIA 
2nd July 2015, 09:30
