Thrashmetalová vlna stále nabírá na síle a stále a stále se objevují nové kapely. Třeba KAAR. Ti vznikli v roce 2005, ale zatím o sobě příliš vědět nedali. Sice koncertují, většinou na undergroundových akcích, ale žádné další aktivity jsem nezaznamenal.
Ale to právě teď napravíme a podíváme se na loňské album s názvem parafrázujícím apokalypsu. Obal zaujme na první pohled, protože na něm převládá výrazná červená barva, navíc v čele vyděšených lidí běží nějaký církevní hodnostář; dalšímu flanďákovi se hlava proměnila na kaši po zásahu projektilu z letadla, které celý ten průvod kropí municí. Jinak je ale obal (což je pro jediný list formátu 12 x 12 cm ještě celkem silné slovo) hodně strohý, kromě sestavy, maličkých nekvalitních fotek a pár slov díků v něm není nic; mně chybí hlavně texty. Ty jsou aspoň na Bandzone a že bych z nich byl zrovna nadšený se říci nedá. Ďábel, peklo, pentagramy, ohně, temnota, smrt, náboženství, špatní lidé... témata, která se objevují, ale zpracování je takové jednodušší.
Když jsem si CD pustil poprvé, napadlo mě, jestli neposlouchám nějaké neznámé demo KRYPTORU nebo některého jeho souputníka. Old school jak vyšitý, se vším všudy, se všemi plusy i neduhy. I když neduhy... Je vůbec možné kapele vyčítat, že zvuk je jak z konce osmdesátých let, že to bubeník mydlí takovým tím punk/thrash stylem, zpěvák vykřikuje jak mu „zobák“ narostl, kytary chrastí a stavba skladeb je taky jak z roku osmaosmdesát? Podle mě ne.
Jistě, dnes se to hraje přece jen trochu jinak. Vezmu-li třeba zběsilce LAHAR, RADIOLOKÁTOR nebo sofistikovanější EXORCIZPHOBII a 1000 BOMBS, tedy aktuálně populární smečky, tak jsou KAAR mnohem větší retro, ostatní party to dělají o poznání moderněji, byť s jasným odkazem. KAAR by se krásně vyjímali na Death Metal Session, na předrevoluční Barče, ale myslím si, že se neztratí ani dnes. Zaujmou ortodoxní thrashery a špinavce, nepohrdnou jimi ani ostřejší pankáči, já, Peťan, Míra a KubaAjz. (úsměv)
Hned první slovo, které zazní, je thrash! Po něm se rozjíždí rychlá thrashová klasika, ale nejen nářezem je „Kaarokalypsa“ živa. Už v „O bolesti z vás“ se občas zpomalí, „Krev“ se ve středních tempech nese polovinu hrací doby. Vcelku nenápadně začíná „Sémě zla“, ale nakonec se z téhle skladby vyklube jedna ze dvou nejlepších položek alba. Proč? Protože po pomalém úvodu se to „nějak zvrtne“, kytary se rozkvílí, tempo nabere obrátky a je tu SLAYER model „Reign In Blood“. Rozvážně začíná i další skladba, do popředí se dere baskytara, a je to určitě dobře, alespoň je nahrávka pestřejší. „Mrtví jsou zpět“ zpestřuje i sborový zpěv, ale nemyslím si, že by se nějak extra povedl, asi by bývalo chtělo si s ním více pohrát. Vrchol alba nastává s příletem „Messerschmitta“. Je to rychlé, je to ale i melodické, líbí se mi střídání dvou vokálů, hrubšího ve slokách a nařvaného v chytlavém refrénu, líbí se mi klasické thrashové riffy, které už člověk slyšel stokrát, ale neomrzí. Jestliže jsem ke sborům měl v případě „Mrtví jsou zpět“ výhrady, tak v posledním nářezu „Přibitý ke kříži“ se povedly a refrén je díky nim pěkně úderný, podobně jako hra bubeníka v dlouhé instrumentální valivé pasáži.
Shrnutí je prosté: zábavná nahrávka, které toho ke špičce žánru chybí celkem dost, ale na druhou stranu je z ní cítit opravdovost.
Johan,
[You must be registered and logged in to see this link.]
Předmět: Kaar 
7th July 2015, 14:00
